Portugalec a Irka chtějí v České republice ukončit své manželství. Polák pracující ve Finsku se chce u místního soudu rozvést s manželkou, přestože ona s tím nesouhlasí. Češka by ráda zrušila svazek s Malťanem, který uzavřeli v Itálii. Podobné problémy trápí právníky po celé Evropě.
Nejsou zdaleka tak vzácné, jak by se mohlo zdát - například v roce 2007 bylo podobných rozvodů v Evropské unii 13 procent, celkem asi 140 tisíc. „Tisíce párů se ocitají v náročné osobní situaci, protože národní právní systémy jim nedávají jasné odpovědi“, říká Vivane Redingová, komisařka pro spravedlnost. Rozvody v Evropské unii se řídí 27 různými národními předpisy, které jsou spolu často v rozporu. Na stole je nyní návrh, který by umožnil dohodu manželů o tom, které právo k rozvodu použijí. Budou mít na výběr normy země, kde žijí, a státu, jeho jsou občany. Pokud se neshodnou, co se dá v mnoha případech předpokládat, budou mít soudy ve spolupracujících členských zemích jasná kritéria, jaké právo pro daný případ zvolit.
Například nyní je situace v České republice výrazně komplikovanější. Rozhodující pro to, jaké právo soud použije, jsou různé faktory včetně místa uzavření sňatku, místa obvyklého pobytu, dohody a státní příslušnosti. „Každý případ je odlišný, nelze tudíž paušálně určit, jaké právo je rozhodující,“ řekl TÝDNU Jan Jušta z pražské advokátní kanceláře Allgaier, Jušta & Partner. Zájemce o „eurorozvod“ tedy čekají delší konzultace s právníky, soudní procesy se protahují a náklady rostou. Jeden z partnerů může navíc druhého předběhnout a podat žádost o rozvod i v zemi, kde je to pro něho či pro ni výhodnější. „Soudy aplikují i cizí právo, ale i není jim to samozřejmě příliš po chuti, protože s aplikací cizího právního řadu nemají zkušenosti,“ upozorňuje Jušta.
Otištěno v časopise Týden 24/2010 ze dne 14. června 2010
Impressum und rechtliche Hinweise | webmaster | GDPR | poslední aktualizace: 2. 10. 2019